Znáte ten pocit, kdy před sebou máte trénink, ale prostě se Vám nechce. Jste unavení z práce a raději byste zůstali doma u svého Playstationu a Netflixu.
To je v pořádku a naprosto normální.
Lidé jsou od přírody líní. Je to užitečné a logické. Šetří to energii a pomáhá nám to přežít. V historii lidstva jsme nikdy nežili v blahobytu, v jakém žijeme dnes. Nikdy jsme nemuseli "chodit cvičit". Nikdy jsme neměli lednice nacpané jídlem. Jak řekl můj kamarád Petr Mühlhans v našem PODCASTU (poslechnout ZDE). Většina civilizačních problémů současnosti jsou nemoci z blahobytu!
No a cvičení je také pouze reakcí na náš život a problémy z blahobytu. Kdysi jsem napsal článek na téma "Nepřirozená doba aneb je cvičení přirozené?" (článek ZDE). Výsledkem mé úvahy bylo, že pohyb byl od přírody navržen jako nástroj. Používat se měl k pohybu po prostoru, k manipulaci s předměty či k interakci s dalšími tvory.
Jenže z našeho života se pohyb pomalu vytrácí a to je problém, který se snažíme řešit cvičením.
Z postele do auta, z auta do kanclu atd... Máme moderní odlehčené materiály a již není nutné vláčet se s pluhem po poli. Interakce s dalšími tvory se omezila na našeho partnera / partnerku, děti a domácí mazlíčky. Již se nepereme o teritorium a netančíme u ohně.
Proto jsme vymysleli cvičení jako kompenzaci k modernímu životu, ze kterého mizí běžný pohyb. Čas vymezený pouze na "hýbání se", na posilování svalů i kondice. Přirozené? Určitě ne. Zdravé? Řekněme spíš to nejzdravější, co máme.
K pohybu jsme se nikdy nemuseli nutit. Vždy byl nevyhnutelný. Chceš mít jídlo? Zorej pole. Nezoráš? Budeš hladovět. Tady asi není moc možností volby. A jak to je dnes. Jdi cvičit nebo zůstaň doma a sleduj televizi. Když nepůjdeš cvičit, na první pohled se nic nestane... V delším horizontu možná přibereš, tvé tělo bude slabé a zdraví nejisté. Zkrátka se nestane nic, s čím by ti moderní medicína nepomohla ;-)
Teď začnete tvrdit, že Vy chodíte cvičit rádi. ANO, na trénink se můžeme dost často těšit. Pomáhá nám měnit psychický stres na fyzickou bolest. A to je něco, co je nám příjemné, protože každá činnost, která odbourává stres, je vítaná. Vypustit kumulované emoce, upustit páru.
Také během tréninků potkáte super lidi. Komunita, sounáležitost, pospolitost. Krása cvičení tkví i v těchto principech.
Já cvičení miluju, hýbu se každý den a i přesto mám v životě méně přirozeného pohybu, než bych měl mít. Co chci říct, je jednoduchá úvaha. Je v pohodě, když se nám občas nechce cvičit.
Je přirozené, když jsme líní. Ale i přesto se těmto přirozeným pocitům nesmíme podvolit.
Protože žijeme v době, kdy tyto archaické myšlenkové vzorce nejsou úplně praktické pro život. Ale vědomí toho, že je v pohodě a normální mít chuť se flákat, možná někomu pomůže uvolnit trochu toho psychického stresu a bude to právě ten impuls k jeho začátkům cvičení. Pohybu zdar, Váš trenér Jakub
